Výroba cukru v minulosti přispěla k hospodářskému rozvoji na českém území. Ve 20. letech 20. století přispěl vývoz cukru do zahraničí k upevnění nové československé měny. Od té doby se u nás cukru přezdívá “bílé zlato”.
Pěstování řepy a výroba cukru představuje tzv. uzavřený okruh, kde se vše zužitkuje. Listy cukrové řepy zůstávají na poli jako hnojivo, na pole se vrací i hlína z očištěné plodiny. Špinavá voda se zpracovává v čistírně odpadních vod a vrací se do provozu, nebo se z ní připravuje bioplyn. Řízky z cukrové řepy, které zůstanou po výrobě sacharózy, se využívají jako krmivo pro zvířata.
Řepný cukr má ve výrobě bezprostředně po odstředění hnědou barvu. V obchodech se pak můžeme setkat s tzv. “hnědým cukrem”, který ale nelze zaměňovat za třtinový cukr stejné barvy. Charakteristickou bílou barvu cukr získává ve výrobě až po vyčištění vodou od přírodních příměsí.
Cukr neboli sacharóza je přírodní látka, která se získává z plodin - cukrové řepy nebo cukrové třtiny. Vzniká slunečním zářením při spotřebování CO2 ze vzduchu, s pomocí vody a zeleného barviva v listech. Aby vznikl krystalický cukr tak, jak ho známe, je potřeba řepu nebo třtinu zpracovat chemickým výrobním procesem. Sacharóza je sladká, bez barvy a zápachu. Slouží jako přírodní sladidlo a konzervant.
Cukr neboli sacharóza se vyrábí z cukrové třtiny nebo cukrové řepy. Cukrová třtina pochází z Nové Guinei, pěstuje se v tropech a subtropech. Zastupuje asi tři čtvrtiny celosvětové produkce cukru, převážně v Americe a Asii. Cukrová řepa se pěstuje v mírném pásmu, k nám se dostala ze středomoří. Výrazně převažuje na evropském trhu.
Řepa obsahuje okolo 17 % sacharózy, ve třtině je jí o něco méně. Jinak se výsledný cukr výrazněji neliší.
Konzumace cukru se často spojuje s rozvojem obezity a cukrovky, případně hyperaktivitou a kažením zubů u dětí. Zvyšování hmotnosti a onemocnění cukrovkou 2. typu ale souvisí spíš z celkově nezdravým životním stylem a větším příjmem energie vůči jejímu výdeji, než samotnou konzumací jednoduchých cukrů. Co se týče hyperaktivity dětí, většina vědeckých studií vliv cukru nepotvrdila. Sacharidy přispívají ke kazivosti chrupu, při správném dodržování ústní hygieny a používání zubní pasty s fluoridem se ale riziko snižuje.
Přesto se doporučuje udržovat spotřebu jednoduchých cukrů na maximálně 5 % doporučené denní dávky a co možná nejmenší konzumace sladkých nápojů. Cukr by se vždy konzumovat jako doplněk pestré a vyvážené stravy.
Glukóza, která vzniká štěpením sacharidů, je důležitým zdrojem energie a přispívá k optimální funkci mozku, nervové soustavy a svalů. Sladká chuť lidem odpradávna dávala signál, že není jídlo zkažené a je rychlým zdrojem energie. Preferenci sladkého tedy máme svým způsobem vrozenou. Kromě toho má cukr nezastupitelnou funkci v samotných potravinách. Dodává jim nejen chuť, ale i vůni a například sušenkám jejich křupavost. Ovlivňuje objem, barvu a důležitý je také jako konzervant. Cukry totiž omezují množství vody v potravině, a tím prodlužují její trvanlivost.
Pěstování řepy probíhá celoročně. Vše začíná vyhnojením a orbou pole na podzim, na jaře se řepa vysévá. První vzorky pro odhad kvality sklizně se odebírají na konci léta. Samotná sklizeň začíná zpravidla v září.
Řepa se sklízí asi od září do prosince, bezprostředně poté se začíná odvážet do cukrovaru. Kampaň, kdy se řepa v cukrovaru zpracovává, trvá přibližně do ledna. Po zbytek roku v cukrovaru probíhá čištění a údržba.
První předčištění od většiny hlíny a listí se dělá ještě na poli před odvozem do cukrovaru. K dalšímu procesu čištění pak dochází přímo v cukrovaru v tzv. „pračce“. Vypraná řepa pokračuje dál do výroby, špinavá voda z pračky se vrací na pole.
Vyčištěná řepa se na řezací desce nebo bubnu rozdělí na „řízky“ - dlouhé úzké hranolky, ze kterých se později získává cukr. K tomu se používá vyluhování v teplé vodě, které z řízků cukr vyplaví. Vyslazené řízky se využijí jako krmivo pro hospodářská zvířata, surová cukrová šťáva pokračuje k dalšímu zpracování.
Protože surová šťáva z počátku obsahuje další přírodní látky, nejdříve se vyčistí pomocí hašeného vápna, srážení, usazení a přefiltrování, čímž vznikne tzv. „lehká šťáva“. Z lehké šťávy je potřeba odpařit přebytečnou vodu. Tím se získá „těžká šťáva“.
Z těžké šťávy už se vaří cukr. Přidají se do ní malé krystalky cukru, a pak se zahřívá v tlakových nádobách. Výstupem celého procesu je tmavohnědá cukrovina, která už obsahuje tekutinu zvanou sirob a cukr.
Uvařená cukrovina zraje v nádržích, kde se míchá při patřičné teplotě. Po uzrání se odstředí krystaly cukru od šťávy, které se říká „sirob“. Sirob je základem pro melasu, ze které se pak vyrábí například kvasný líh. Odstředěný cukr se chladí a suší v bubnové sušárně. Výsledkem je hotový sypký cukr.